Počet záznamů: 1

Strnadel, Antonín, 1910-1975

	harmonizováno (jk01121471)
Id	j0000781
Jméno	Strnadel, Antonín, 1910-1975
Viz též	strýc: Knebl, Jan, 1866-1962 bratr: Četyna, Bohumír, 1906-1974 bratr: Strnadel, Josef, 1912-1986
Charakteristika	Narozen 10. 5. 1910 v Trojanovicích pod Radhoštěm, zemřel 31. 10. 1975 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor, kostýmní výtvarník a scénograf, autor nástěnných prací a pedagog.
Národnost	česká
Pohlaví	Mužské
Narození	10. 5. 1910 (10.05.1910 - 10.05.1910) Trojanovice (Česko)
Úmrtí	31. 10. 1975 (31.10.1975 - 31.10.1975) Praha (Česko)
Studium	1927-1933 (1927 - 1933) Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko) Praha (Česko) učitel: Benda, Jaroslav, 1882-1970 učitel: Bouda, Cyril, 1901-1984
	absolvoval 1936 - 1936) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko) učitel: Švabinský, Max, 1873-1962

Zaměstnání	1936-1945 (1936 - 1945) [02] Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko); asistent Praha (Česko) nadřízený: Benda, Jaroslav, 1882-1970 [02]
	1945-1970 (1945 - 1970) Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha (Česko)

Členství	Spolek výtvarných umělců Aleš [02]
	Sdružení českých umělců grafiků Hollar [02]
	od 1942 (1942) [02] Umělecká beseda (spolek) [02]

Profese	malíři
	grafici
	ilustrátoři
	kreslíři
	výtvarní pedagogové
	kostýmní výtvarníci
	scénografové
Obor	malba
	grafika
	ilustrace
	výtvarné umění
	kostýmní výtvarnictví
	scénografie
	pedagogika
Zdroj pro MA	[01] Baleka J.: Antonín Strnadel. Ilustrace. Ostrava : Profil, 1981. 223 s. [02] Informační systém abART. Dostupné z WWW: http://abart-full.artarchiv.cz/.
Zdroj pro NA	PNP-LA
	Baleka, Jan a Strnadlová, Libuše, ed. Antonín Strnadel: ilustrace. V Ostravě: Profil, 1981 (autoritní forma, biografické údaje)
	www(Wikipedie, otevřená encyklopedie), cit. 4. 10. 2023 (biografické údaje)
	Pšenička, Julie. K Machovovu scénickému pojetí lidového tance. Od Lašských tanců k londýnské k londýnské Prodané nevěstě. Divadelní revue, 2023, 34(1), s. 7-34 (biografické údaje)
Životopis	Antonín Strnadel se narodil 10. 5. 1910 v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm jako druhý ze čtveřice bratří, z nichž i další dva se věnovali umělecké tvorbě a stali se spisovateli. Mladší Josef používal rodové příjmení, starší bratr Bohumír si zvolil pseudonym Četyna, který rovněž odkazuje k přírodě rodného kraje i k povolání jejich otce. Otec Filip Strnadel byl lesním dělníkem a do chalupy se přiženil. Maminka chlapců Anežka byla rozená Kneblová, jejím bratrem byl sochař, ale také řezbář a malíř Jan Knebl. Strýc Jan Knebl, který se pokládal za zakladatele výtvarné tradice na Valašsku (žil v letech 1866 - 1962), byl prvním ze šťastných příkladů pro rozvíjející se talent Antonína Strnadela. Dalšími příznivými podněty oplývalo bohatě rozvinuté kulturní prostředí města, na jehož životě se nepřehlédnutelným způsobem podíleli učitelé na měšťanské škole. Zejména to byli spisovatel a příležitostný malíř František Horečka, učitel kreslení Andělín Hurt a svébytný grafik a malíř Leopold Parma. Ti všichni se stali patrony uměleckého rozvoje mimořádně nadaného kreslíře. Po ukončení měšťanky začal pracovat s otcem v lese, neměl však na to dost silnou konstituci a tak se brzy vrátil do Frenštátu, kde nastoupil k Raimundu Parmovi a maloval hračky, loutky, betlémy i kulisy a pohlednice, a také se učil fotografovat. Z podnětu svého zaměstnavatele i jeho přátel (a s podporou rodiny) se rozhodl ke studiu na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde se stal od roku 1927 žákem prof. Jaroslava Bendy, umělce se smyslem pro dekorativnost čáry i monumentalitu formy. Tady, v oddělení užité grafiky a malby, studoval do roku 1933 a v čase studia pravidelně zajížděl do Nového Hrozenkova, kde pilně kreslil, maloval i fotografoval lidové typy, všednodenní práci i sváteční zastavení, kroje i stavby. Hrozenkov se mu stal jakýmsi jádrem Valašska, samozřejmě přijatou domovinou. Po šestiletém studiu na UMPRUM pokračoval ještě ve studiu na AVU v Praze v malířské škole prof. Maxe Švabinského, kterou ukončil v roce 1936 a stal se asistentem u prof. J. Bendy na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. Tehdy také vrcholí jeho přípravné práce na salašnickou výstavu v Novém Hrozenkově rozměrnou kompozicí Příhon ovcí na salaš (návrh na sgrafito, kresba uhlem 2 x 6 m). Současně se pevně usadil v knižním světě a získával si postupně stále větší uznání. Za ilustrace v bibliofilii z Homérovy Odyssey obdržel v r. 1937 zlatou medaili na mezinárodní výstavě v Paříži. O rok později, a pak mnohokrát znovu, získal uznání za nejkrásnější knihu roku. Ve školním roce 1941 - 42, po odvolání prof. Bendy, musel převzít jeho povinnosti a vedl jeho ateliér až do konce války. V průběhu války v roce 1943 měl první samostatnou výstavu v Praze. V letech 1944 - 45 byl navíc totálně nasazen v jedné pražské továrně. Po osvobození byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a za dobu svého pedagogického působení, které začalo už v r. 1936 a kterého ze zdravotních důvodů zanechal v roce 1970, vychoval několik generací českých umělců, zejména grafiků. Postupně narůstal počet ilustrací a kreseb, ale také monumentálních realizací a umělec získával ocenění a uznání od milovníků umění i od oficiálních představitelů kultury. V roce 1960 byl jmenován zasloužilým umělcem a v r. 1967 se stal národním umělcem. Posmrtně ještě získal cenu Hanse Christiana Andersena, která po čtyřech desetiletích orámovala mezinárodní uznání jeho tvorby. Tvorba Antonína Strnadla vychází nejen z prožité tradice lidového umění, ale tkví hluboce u kořenů evropské kultury a historie. A to nejen té středoevropské či západní, ale i východoevropské či euroasijské kulturní historie. Zaujala ho hloubka gruzínské historie, dekorativnost písma, ornamentika a výrazná barevnost umění a uměleckého řemesla středoasijských národů. Byl velmi sečtělý a dokázal se vcítit do textu. Svým vzděláním překonal nástrahy jalové lidovosti, prázdného gesta, podbízivé líbivosti. Přestože vlastně po odchodu na studia se usadil v Praze a získal uznání i ve světě, je oprávněně pokládán za valašského umělce. S krajem svého srdce byl svázán nejen místem narození a hedvábnou šňůrou vzpomínek na dětství, ale vlastně celou svou tvorbou. Ta je založena na dokonalé kresbě, přesně a citlivě vedené čáře, na kontrastu černé a bílé, ale také na barevnosti ploch a harmonii odstínů. Svůj talent trvale rozvíjel neustávající prací, a to i v čase, kdy mu postupující nemoc stále více znemožňovala pohyb. Antonín Strnadel zemřel po dlouhém utrpení 31. října 1975 v Praze a je pochován na vyšehradském Slavíně.
Popis opravy	zdroj - další výskyt, biografická poznámka - doplnění
Poslední změna	20231024220002.1
URL	Wikipedie CZ Wikipedie Národní autority Katalog NK ČR abART Registr sbírek výtvarného umění
Odkazy	(30) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů)

osoba

Počet záznamů: 1