Počet záznamů: 1
Wagner, Josef, 1901-1957
harmonizováno (jn19990010031) Id j0002244 Jméno Wagner, Josef, 1901-1957 Viz též manželka: Wagnerová-Kulhánková, Marie, 1906-1983
Charakteristika Narozen 2. 3. 1901 v Jaroměři, zemřel 10. 2. 1957 v Havlíčkově Brodě. Sochař, restaurátor, profesor VŠUP v Praze. Národnost česká (nepreferovaná)
Pohlaví Mužské Narození 2. 3. 1901 (02.03.1901 - 02.03.1901) Jaroměř (Česko) Úmrtí 10. 2. 1957 (10.02.1957 - 10.02.1957) Havlíčkův Brod (Česko) Studium 1917-1921 (1917 - 1921) C.k. odborná škola sochařská a kamenická (Hořice, Jičín, Česko) Hořice (Jičín, Česko)
učitel: Kocian, Quido, 1874-19281922-1926 (1922 - 1926) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko)
učitel: Štursa, Jan, 1880-1925
učitel: Španiel, Otakar, 1881-19551927-1928 (1927 - 1928) Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko) Praha (Česko)
učitel: Gutfreund, Otto, 1889-1927Zaměstnání 1945-1957 (1945 - 1957) Vysoká škola uměleckoprůmyslová; profesor Praha (Česko) Členství od 1928 (1928) Spolek výtvarných umělců Mánes od 1946 (1946) Česká akademie věd a umění; řádný člen Profese sochaři restaurátoři výtvarní pedagogové Zdroj pro MA [01] Wagner, Josef - Zemánek, Jiří. Josef Wagner : hlasy Země : [Městské muzeum Jaroměř 17.6.-16.9.2001, Okresní muzeum a galerie Jičín 5.10.-25.11.2001 /. Jaroměř : Městské muzeum Jaroměř, 2001. 43 s.. ISBN 80-238-7353-9.
Zdroj pro NA NKC (Československý biografický slovník) Wagner, Josef : Josef Wagner : hlasy Země. Jaroměř : Městské muzeum Jaroměř, 2001. (profese) Životopis Josef Wagner se narodil 2. 3. 1901 v Jaroměři. Pocházel z rodiny s bohatou sochařskou a kamenickou tradicí. V l. 1914 až 1917 se vyučil v rodinné sochařsko-kamenické dílně u otčíma Josefa Bárty. V l. 1917 až 1921 studoval na odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích (u Q. Kociana), následně v l. 1922 až 1926 na Akademii výtvarných umění v Praze (u J. Štursy a O. Španiela) a ve studiích pokračoval v l. 1927 až 1928 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (u O. Gutfreunda). Absolvoval stipendijní cesty do Itálie (1924 a 1930) a půlroční studijní pobyt v Paříži (1926-1927). Wagnerovu sochařskou tvorbu zprvu ovlivnilo dílo jeho učitelů J. Štursy a O. Gutfreunda. Enigmatická plastika Bludný balvan z r. 1928 již vyznačila počátek samostatného tvůrčího projevu, v němž dospěl k elementárnímu sochařskému tvaru a podílel se na nástupu nové avantgardní orientace své generace. Charakteristická poetika jeho díla se vyhranila po r. 1933 v plastikách ženských postav a torz archaizujícího výrazu, inspirovaných přírodními tvary kamenů. Většinu z nich vytvořil v rodinném lomu ve Ferdinandově a v lomu v lese Betlémě u Kuksu v blízkosti barokních soch M. B. Brauna. Koncem 30. let a v první polovině 40. let jeho dílo směřovalo k poetickým figurálním alegoriím, reliéfům spirituálního obsahu a k plastikám s náboženskými motivy. Touto etapou prací dramatického výrazu, jehož hlavním výrazovým prostředkem se stalo světlo, se zařadil k vůdčím představitelům barokizujícího proudu v soudobém českém sochařství. Poválečná léta tvorby spojil především s monumentálními realizacemi pomníků. Od r. 1924 se souběžně s volnou tvorbou věnoval restaurování, zejména Braunových plastik (Jaroměř, Kuks, Betlém, Sen svaté Luitgardy na Karlově mostě v Praze). V r. 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde působil až do r. 1957. Vychoval zde generaci sochařů tzv. Wagnerovy školy, která utvářela podobu poválečného českého sochařství. Zemřel 10. 2. 1957 v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Neveřejná poznámka Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA. Poslední změna 20171002004515.1 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (14) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) 
osoba
Počet záznamů: 1