Počet záznamů: 1
Pirner, Maxmilián, 1854-1924
harmonizováno (jk01093163) Id j0001845 Jméno Pirner, Maxmilián, 1854-1924 Jiné jméno Pirner, Max, 1854-1924
Charakteristika Narozen 13. 2. 1854 v Sušici, zemřel 2. 4. 1924 v Praze. Malíř, profesor Akademie výtvarných umění, ilustrátor děl Lessinga, Lenaua a Heineho. Příslušník druhé generace Národního divadla. Národnost česká
Pohlaví Mužské Narození 13. 2. 1854 (13.02.1854 - 13.02.1854) Sušice Úmrtí 2. 4. 1924 (02.04.1924 - 02.04.1924) Praha (Česko) Studium 1872-1874 (1872 - 1874) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko)
učitel: Trenkwald, Josef Matyáš, 1824-18971875-1879 (1875 - 1879) K.k. Akademie der bildenden Künste (Vídeň, Rakousko) Vídeň (Česko)
učitel: Trenkwald, Josef Matyáš, 1824-1897Zaměstnání od 1896 profesorem; 1898-1899, 1905-1908, 1911-1912 rektorem; 1924 zvolen profesorem: 1887-1924 (1887 - 1924) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko) Členství od 1890 (1890) Krasoumná jednota mimořádný člen IV. třídy pro krásnou literaturu, umění výtvarné a hudbu: od 1891 (1891) Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění Praha (Česko) od 1893 (1893) Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Archeologická komise Praha (Česko) od 1897 (1897) Wiener Secession Vídeň (Rakousko) od 1899 (1899) Jednota umělců výtvarných Profese malíři ilustrátoři výtvarní pedagogové Zdroj pro MA [01] Pirner, Maxmilián - Vykoukal, Jiří. Maxmilián Pirner 1854-1924 : mezi pohádkou a skutečností. V Chebu : Galerie výtvarného umění v Chebu, 2004. 99 s.. ISBN 80-85016-69-9.
[02] DNB, Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. Dostupné z WWW: http://www.dnb.de/DE/Home/home_node.html.
[03] Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1995.
Zdroj pro NA PNP-LA Český kalendář 2004 DNB, cit. 2. 9. 2013 (odkaz viz) Životopis Maxmilián Pirner se narodil 13. února 1854 v Sušici. Po studiu na reálce a gymnáziu v Lokti a Plzni nastoupil na pražskou Akademii (1872-1874), tehdy vedenou prof. Trenkwaldem. Během studia se sblížil s pražskými literárními kruhy kolem časopisu Lumír, zejména s J. Vrchlickým. Roku 1875 odešel za Trenkwaldem do Vídně, kde spolu s J. Tulkou a F. Ženíškem pracoval podle jeho návrhů na kartonech pro okna Votivního kostela ve Vídni. Vytvořil zde také první kresby k cyklu o Hansu Helilingovi podle staré loketské pověsti, literárně zpracované německým romantickým básníkem Th. Körnerem, na něž navázal dalšími kresbami a obrazy s pohádkovou tématikou. 1878 odjel na studijní cestu do Mnichova a o rok později ukončil studium na vídeňské Akademii. Neúspěšně se zúčastnil konkurzu na oponu a vlys Národního divadla v Praze; své dílo (obraz Náměsíčná) poprvé veřejně vystavil 1881 na výstavě vídeňského uměleckého spolku. Začal spolupracovat s nakladatelstvím Z. Bensigera na ilustracích výpravné edice německých klasiků (Lessing, Lenau, Heine). 1883 podnikl studijní cestu do Itálie. 1887 byl společně s J. Mařákem povolán na reorganizovanou pražskou Akademii, aby vedl nově zřízenou školu žánrové malby, profesorem byl jmenován roku 1896. 1899 se stal členem nově založené Jednoty umělců výtvarných a zúčastnil se její první výstavy. Po ostré kritice však přestal zveřejňovat své práce jak na výstavách, tak v uměleckých časopisech; naposledy vystavil svá díla roku 1908 na Jubilejní výstavě Krasoumné jednoty. V letech 1905-1908 a 1911-1912 byl opakovaně zvolen rektorem Akademie. Při příležitosti svých 70. narozenin byl zvolen čestným profesorem AVU a obdržel čestnou cenu České akademie věd a umění. Pirnerova tvorba byla kromě literatury a filozofie inspirována mytologií a lidovým bájeslovím. Největší úspěch zaznamenal cyklus pastelů Démon láska, doprovázený básněmi J. Vrchlického (1883-1884). Některá z jeho děl se stala akademickou předzvěstí symbolismu přelomu století (Finis, 1887). Pirnerův postup spočíval v symbolickém nebo dekorativním přepracování studie krajiny či modelu. Střední období tvorby v 90. let přineslo nejzajímavější výsledky v pastelu, charakterizoval je odvrat od monumentální, akademické malby ke komornímu projevu a také kompozice s malovaným figurálním rámcem. Od přelomu století jeho dílo postupné podléhalo ornamentální stylizaci; v pozdním díle převládly ironie a sarkasmus v obrazech, které byly často variacemi starších kompozic. Maxmilián Pirner zemřel 2. dubna 1924 v Praze. Neveřejná poznámka Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA. Poslední změna 20171002004351.9 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (60) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) (1) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů)
Počet záznamů: 1