Počet záznamů: 1
Nepraš, Karel, 1932-2002
harmonizováno (jk01083190) Id j0000567 Jméno Nepraš, Karel, 1932-2002 Viz též manželka: Plíšková, Naděžda, 1934-1999
Charakteristika Narozen 2.4.1932 v Praze, zemřel 5.4.2002 v Praze. Původně keramik, sochař, restaurátor, grafik a ilustrátor (karikaturista). Člen umělecké skupiny Šmidrové, spoluzakladatel umělecké skupiny Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu a hudební formace Sen noci svatojánské. Po r. 1990 profesor na pražské AVU. Národnost česká
Pohlaví Mužské Narození 2. 4. 1932 (02.04.1932 - 02.04.1932) Praha (Česko) Úmrtí 5. 4. 2002 (05.04.2002 - 05.04.2002) Praha (Česko) Studium 1948-1951 (1948 - 1951) Odborná škola keramická Praha (Česko)
spolužák: Dlouhý, Bedřich, 1932-1952-1957 (1952 - 1957) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko)
učitel: Lauda, Jan, 1898-1959
spolužák: Koblasa, Jan, 1932-2017Zaměstnání docent, od 1991 profesor: 1990-2002 (1990 - 2002) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko) Členství od 1954 (1954) Šmidrové (umělecká skupina) Praha (Česko)
člen: Dlouhý, Bedřich, 1932-
člen: Koblasa, Jan, 1932-2017
člen: Vožniak, Jaroslav, 1933-2005
člen: Komorous, Rudolf, 1931-od 1963 (1963) Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu (umělecká skupina)
člen: Plíšková, Naděžda, 1934-1999
člen: Němec, Rudolf, 1936-2015
člen: Slavík, Otakar, 1931-2010
člen: Sion, Zbyšek, 1938-
člen: Hanel, Olaf, 1943-2022
člen: Brikcius, Eugen, 1942-Profese sochaři kreslíři ilustrátoři grafici karikaturisté restaurátoři výtvarní pedagogové Zdroj pro MA [01] Nepraš, Karel - Ševeček, Ludvík - Brikcius, Eugen - Pyšná, Pavlína. Karel Nepraš a přátelé : Karel Nepraš and friends /. Ve Zlíně : Krajská galerie výtvarného umění, [2007]. 79 s.. ISBN 978-80-85052-71-8.
Zdroj pro NA Katalog Galerie Caesar : Asociace a paralely 2003 PNP-LA Práce na papíře (výběr ze sbírek Jana a Medy Mládkových) (Doplnění biografické poznámky) Právo 5.4.2002 (nekrolog) Životopis Karel Nepraš se narodil 2. 4. 1932 v Praze. V l. 1948 až 1951 studoval na Keramické škole v Praze, kde navázal trvalé přátelství se svým spolužákem, pozdějším malířem, Bedřichem Dlouhým. Následně v l. 1952 až 1957 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v sochařské škole profesora Jana Laudy. Zde se sblížil s Janem Koblasou a rovněž s Jaroslavem Vožniakem. Spolu se jmenovanými generačními druhy utvořil v polovině 50. let jádro uměleckého sdružení, později pojmenovaného Šmidrové (1957), které v reakci na tehdejší společenskou situaci vyvíjelo činnost nejen ve výtvarné, ale i v divadelní, literární a hudební sféře. K. Nepraš se na začátku své umělecké dráhy, ještě v době studií na Akademii, nejprve prosadil kresbami. Vytvářel osobitá díla plná sarkastického vidění lidského tématu a záhy se stal stěžejním představitelem tzv. české výtvarné grotesky. V r. 1959 vznikly jeho první plastiky. Počátkem 60. let společně s Janem Steklíkem formoval Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu, jejímiž řediteli se jmenovali. V průběhu 60. let se soustředil na kovové reliéfy rozvíjející aspekty informelu a plastiky sestavované z nalezených předmětů, drátů i textilu. Souběžně intenzivně pokračoval ve své kreslířské, grafické a ilustrační činnosti. Sochy pojednával i barevně, nejprve v kombinaci bílé s růžovou nebo světle modrou, později vytvářel především červené bytosti – Hlavy a Dialogy – z kovových trubek, hadic, šroubů, drátů a látek. Bohaté technicistní tvarosloví svých postav využíval k vyjádření výtvarných podobenství člověka, jenž je sužován nemožností mezilidské komunikace a civilizační destrukcí totalitního režimu. Výrazný předěl v Neprašově tvorbě přineslo Mezinárodní sympozium prostorových forem v Ostravě roku 1969, kde jako nový sochařský materiál objevil litinu. V rámci sympozia vznikla jedna z jeho nejvýznamnějších sochařských kompozic, Rodina připravená k odjezdu. Reagovala na absurditu doby nastupující komunistické normalizace, později ovšem byla z úředního příkazu zničena. V 70. a 80. letech se především z důvodů obživy hojně věnoval restaurování. Po změně režimu v r. 1990 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil jako docent a od roku 1991 až do konce svého života jako profesor. Souběžně pokračoval v sochařské tvorbě a plně využíval svých tradičních materiálů, zejména kameninových rour, instalatérských trubek, kohoutků nebo také porcelánu a litiny. Ve druhé polovině 90. let 20. století vyhrál soutěž na realizaci pomníku Jaroslava Haška v Praze na Žižkově, dokončen byl až po jeho smrti dcerou Karolínou Neprašovou v r. 2005. Karel Nepraš zemřel 5. 4. 2002 v Praze. Neveřejná poznámka Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA. Poslední změna 20190712203530.1 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (3) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů)
Počet záznamů: 1