Počet záznamů: 1
Kolář, Jiří, 1914-2002
harmonizováno (jk01061244) Id j0000372 Jméno Kolář, Jiří, 1914-2002 Viz též manželka: Kolářová, Běla, 1923-2010
Charakteristika Narozen 24. 9. 1914 v Protivíně, zemřel 11. 8. 2002 v Praze. Básník, dramatik, překladatel z francouzštiny, angličtiny a němčiny, grafik a kolážista, sběratel, mecenáš. Člen Skupiny 42, Umělecké besedy, skupiny Křižovatka, editor Petlice, signatář Charty 77. Národnost česká (nepreferovaná)
Pohlaví Mužské Narození 24.09.1914 Protivín (Česko) Úmrtí 11.08.2002 Praha (Česko) Studium Členství 1942 - 1948 [02] Skupina 42 (umělecká skupina) 1963 [02] Křižovatka (umělecká skupina) 1992 [02] Umělecká beseda (spolek) Profese básníci výtvarní umělci překladatelé spisovatelé dramatici grafici sběratelé mecenáši Obor literatura vizuální poezie experimentální poezie divadlo výtvarné umění koláže asambláže překladatelství sběratelství mecenášství Zdroj pro MA [01] Malina, Jaroslav. Kruh prstenu : světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti : v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy : (ukázky z 1. a 4. svazku pentalogie) /. 1. vyd. Brno : Nadace Universitas Masarykiana, 2003. 220 s.. ISBN 80-86258-39-4.
[02] Informační systém abART. Dostupné z WWW: http://abart-full.artarchiv.cz/.
[03] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
Zdroj pro NA J.Malina : Kruh prstenu MF Dnes 12.8.2002-nekrolog (datum úmrtí) PNP-LA www(Wikipedie, Otevřená encyklopedie), cit. 9. 11. 2016 (biografické údaje) Odkaz na www https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Kol%C3%A1%C5%99 Životopis Jiří Kolář se narodil 24. 9. 1914 v Protivíně. Syn pekaře, prožil dětství v proletářském Kladně. Zamýšlenou dráhu typografa mu překazila hospodářská krize, a tak se protloukal různými zaměstnáními a jako samouk se začal zajímat o umění. Ve 30. letech jej oslovil poetismus a surrealismus a v r. 1937 měl první samostatnou výstavu koláží. Na další léta v něm však převážil básník, snad z ostychu před malíři a sochaři, s nimiž ve 40. letech spolu zakládal Skupinu 42. V r. 1945 se přestěhoval do Prahy a nastoupil jako redaktor nakladatelství Družstvo - Dílo. Svou první cestu do Paříže Kolář podnikl v r. 1946 společně s dalšími členy Skupiny 42 u příležitosti výstavy československého umění. O rok později navštívil Anglii a Skotsko. V r. 1949 se oženil s Bělou Helclovou. V 50. letech byl Kolář propuštěn ze zaměstnání, nesměl publikovat a r. 1953 strávil devět měsíců ve vězení. Přes tyto překážky nepřestal psát a vrátil se i k tvorbě koláží. Na přelomu 50. a 60. let se zcela rozešel s verbální poezií a začal tvořit vizuální poezii, od níž byl jen krok k autonomní výtvarné tvorbě. Veřejnosti svou tvorbu představil r. 1962, v témže roce se poprvé zúčastnil i zahraniční výstavy (Berlín). O rok později měl svou první samostatnou zahraniční výstavu v Londýně. Kolář také inicioval vznik skupiny Křižovatka, jejíž členové se potkávali u pověstného "Kolářova" stolu v pražské kavárně Slávii. Druhá polovina 60. let byla pro Koláře mimořádným tvůrčím obdobím. Měl řadu výstav, jeho práce byly veřejně oceňovány, vycházely knihy jeho poezie z 50. let. Také hodně cestoval. V r. 1969 navštívil Brazílii, kde získal cenu na X. bienále v Sao Paulu. Pobýval v USA a Kanadě. V r. 1970 v rámci účasti na EXPO 70 procestoval Japonsko. Normalizace se tvrdě projevila rozmetáním sazby jeho knih a konfiskací připravené monografie z pera M. Lamače. V listopadu 1970 byl Kolář raněn mrtvicí, po níž se znovu musel učit základním úkonům. Po rekonvalescenci však pokračoval ve své tvorbě. Podobně jako v 50. letech i v letech sedmdesátých vzrostl význam Kolářova každodenního setkávání se v kavárně Slávia, kde k jeho stolku přisedali jak dobří přátelé, tak začínající umělci, kterým Kolář pomáhal radou i finančně nákupem jejich děl. Po podpisu Charty 77 se perzekuce vystupňovaly a tak Kolář r. 1979 přijal nabídku ročního stipendia v západním Berlíně, odkud r. 1980 přesídlil do Paříže. Když československé úřady zamítly jeho žádost o prodloužení pobytu ve Francii, rozhodl se pro emigraci a za to byl v Praze opět odsouzen k vězení a ztrátě majetku. V r. 1984 získal francouzské občanství. Ani ve Francii Kolář nepřestal podporovat českou kulturu, jeho zásluhou vycházela Revue K. Do Prahy Kolář přijel až po deseti letech v r. 1990, kdy byla jeho tvorba vybrána jako hlavní československá expozice na Bienále v Benátkách. V r. 1992 byl rehabilitován a bylo mu navráceno státní občanství. Kolář vytvořil celou řadu specifických metod tvorby koláží. Mezi základní metody lze řadit především roláž (jedna nebo i několik reprodukcí se rozřeže na stejné proužky, které se - obvykle v pravidelném rytmu výškově posunuty prostřídávají, vytvářejíce deformovaný útvar rezonující s dobovými kinetickými tendencemi). Jinou metodou je chiasmáž, informelní chaos ústřižků písma či barevných reprodukcí, nezřídka organizovaný do kontrastních geometrických útvarů nebo kombinovaný s jinými metodami. Muchláž ozvláštňuje původní obraz fixováním jeho deformované podoby vzniklé zmuchláním; podobně se rodí, jak název napovídá, destruované básně. V objektových básních přejímají malé předměty úlohu slov a řadí se do veršů nebo řádek dopisu. Nalezené básně (obdoba Duchampových nalezených objektů) prezentují montáž náhodných čmáranic, stránek z typografických vzorníků, dopisů přátel. Proláž nebo magritáž využívá stránek starých rostlinopisů živočichopisů a do obrazu fauny či flóry vkládá citát z jiného obrazového okruhu: tak do obrysu motýla např. Manetovu dvojici na Seině, do obrysu Vítězného oblouku klín z Ingresova aktu. Hloubkové básně jsou složeny z mnoha vrstev; z každé takové vrstvy se otvírá pohled do další. Zmizáž vzniká pomocí americké retuše, kdy se z obrazové reprodukce odstraní charakteristický motiv (např. z praž. obrazu Celníka Rousseaua s Eiffelkou zmizí postava malířova); významově se tato metoda blíží cenzurované koláži, kde se určité partie (ňadra, oči) překrývají zase černou páskou. Řada kolážových metod vstupuje do prostoru a stává se tak asambláží. Takové jsou např. chiasmážované objekty, ale i ventiláže a prádla (v nich roláž doslova vlaje), uzlové nebo žiletkové básně atd. Kolář považoval i nadále svou - ve světovém měřítku ojedinělou - činnost za počínání básníka. Je tak věren tradici 60. let, která mnoho úsilí věnovala přesahům mezi tradičními uměleckými obory. Zemřel 11. 8. 2002 v Praze. Poslední změna 20171002004311.4 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (1) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) 
osoba
Počet záznamů: 1