Počet záznamů: 1
Kmentová, Eva, 1928-1980
harmonizováno (jn99240000468) Id j0000358 Jméno Kmentová, Eva, 1928-1980 Viz též manžel: Zoubek, Olbram, 1926-
Charakteristika Narozena 6. 1. 1928 v Praze, zemřela 8. 4. 1980 tamtéž. Akademická sochařka. Národnost česká
Pohlaví Ženské Narození 6. 1. 1928 (06.01.1928 - 06.01.1928) Praha (Česko) Úmrtí 8. 4. 1980 (08.04.1980 - 08.04.1980) Praha (Česko) Studium 1946-1951 (1946 - 1951) Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha (Česko)
učitel: Nušl, Jan, 1900-1986
učitel: Wagner, Josef, 1901-1957Členství od 1958 (1958) Trasa (umělecká skupina) [02] Profese sochařky Obor sochařství Zdroj pro MA [01] Vachtová L.: Teď – Eva Kmentová. 1. Praha : Arbor vitae, 2006. 304 s.
[02] Petrová E.: Trasa. Litoměřice : Severočeská galerie, 1991. 129 s.
[03] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
Zdroj pro NA Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2000 (biografické údaje) Výtvarné Ústí. Ústí nad Labem 1999 Životopis Eva Kmentová se narodila 6. 1. 1928 v Praze. Po studiu na Střední průmyslové škole bytového průmyslu v Praze (1944 – 1946) pokračuje ve studiu na VŠUP u profesorů J. Nušla a J. Wagnera. Členka někdejší umělecké skupiny Trasa. Manželka sochaře Olbrama Zoubka. Je jednou z klíčových osobností českého umění druhé poloviny dvacátého století. Díky nekonvenčnímu použití nejrůznějších materiálů podstatně rozšířila klasický pojem sochařství o nové oblasti, přesahující pravidla formální estetiky. Její prostorové realizace v betonu a v sádře a její práce na papíře zůstávají i přes časový odstup uhrančivým znamením životních naléhavostí. Oprošťovala formu do jednoduchého plného objemu (Sluneční žena, 1958), brzy nato tvary výrazně kubizovala a v originálním motivu Stromů dospěla k abstrahování organického tvaru. Ze zkušeností volné tvorby od r. 1960 rozvíjela spolupráci s architekty v řadě osobitých realizací, mj. pro čs. zastupitelské úřady v Sofii, Londýně, Washingtonu a čs. aerolinie v Bělehradě, Berlíně, Dakaru, Singapuru. V letech 1962 – 64 ji zajímala strukturální modelace plastik, v nichž převažoval povrch reliéfu nad objemem nebo se tvar otvíral do prostoru (Torzo strachu, Opuštěny prostor). Záhy k modelaci připojila otisk, nejprve dřeva, potom dalších materiálů, posléze těla. Otisky se dostala na pomezí objektu a do souběhu s novou figurací. Otiskovala a do sádry odlévala rty, prsty, ruce, části těla až po dvojici celých figur v sousoší zvaném Krajina (1967) z polychromovaného osinkocementu. Tyto otisky ve volných plastikách nebo reliéfech s multiplikovanými fyzickými prvky mají význam dotyků v haptickém i přeneseně psychickém dotýkání a metaforizování, kdy se např. otisk dlaní změní v motýlí křídla. Naléhavost významu se stupňovala v roce 1968, zvláště v osudovém díle, bílé siluetě mužské postavy Terč. Sochařka, která i do hmoty dovedla vložit zvláštní nehmotnost byla nucena od r. 1974 upustit od těžkého sochařského materiálu. V době nemoci zesílila subjektivita výrazu v podivuhodně šťastném vědomí neochablé tvořivosti a nacházení nových tvárných možností. Místo hlíny a sádry pracovala s papírem a vlnitou lepenkou a interpretovala je sochařsky; krájením, stříháním, mačkáním, vrstvením, vytvářela prostorové objekty a reliéfy, někdy kombinované s kresbou, barvou i tiskařskou černí. Posledními díly jsou kresby, často pohledy z okna ateliéru nebo nemocnice, silně působivé. Zemřela 8. 4. 1980 v Praze. Popis opravy Biografická poznámka - nově 370, 372, 374, 375, 377 - nově, zdroj - další výskyt Poslední změna 20190405144716.8 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (2) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) 
osoba
Počet záznamů: 1