Počet záznamů: 1
Janoušek, Vladimír, 1922-1986
harmonizováno (jn99240000364) Id j0000295 Jméno Janoušek, Vladimír, 1922-1986 Viz též manželka: Janoušková, Věra, 1922-2010
Charakteristika Narozen 30. 1. 1922 v Přední Ždírnici, zemřel 8. 9. 1986 v Praze. Sochař a malíř. Národnost česká
Pohlaví Mužské Narození 30. 1. 1922 (30.01.1922 - 30.01.1922) Ždírnice (Horní Olešnice, Česko) Úmrtí 8. 9. 1986 (08.09.1986 - 08.09.1986) Praha (Česko) Studium 1941-1942 (1941 - 1942) Škola uměleckých řemesel (Brno, Česko) Brno (Česko) 1945-1950 (1945 - 1950) Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha (Česko)
učitel: Wagner, Josef, 1901-19571948-1949 (1948 - 1949) Nacionalna chudožestvena akademija (Sofie, Bulharsko) Sofie (Bulharsko) Členství 1951-1970 (1951 - 1970) Umělecká beseda (spolek) 1960-1970 (1960 - 1970) UB 12 (umělecká skupina) Profese sochaři malíři Zdroj pro MA [01] Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1995.
[02] www (Vladimír Janoušek a Věra Janoušková galerie – sochaři Česká republika).
Zdroj pro NA Československý biografický slovník. Životopis Vladimír Janoušek se narodil 30. ledna 1922 v Přední Ždírnici v okrese Trutnov. Studoval nejprve v letech 1941 až 1942 na Škole uměleckých řemesel v Brně. Pak byl až do roku 1945 nasazen na nucené práce v Německé říši. Po válce studoval v letech 1945 až 1950 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Wagnera, s roční přestávkou v letech 1948 až 1949, kterou strávil jako stipendista na Národní akademii umění v Sofii v Bulharsku.
V roce 1948 se oženil se sochařkou Věrou Havlovou.
V 2. polovině 50. let se zabýval jednak portréty (M. Kopecký, V. Hollar, F. X. Šalda), jednak významnými zakázkami architektonickými, náležejícími dnes k jedinečným dokumentům doby (reliéf pro pražský dům módy, 1955-56). Koncem 50. let se oprostil od wagnerovské modelace (pomník K. H. Máchy pro Doksy), a dospěl k sochařskému výrazu, v němž pevný tvar nahradila lineární konstrukce, ač nadále usiloval o souvislý plastický objem. Složitý proces přechodu od alegorického (např. Figura s krystalem pro foyer Divadla za branou v Praze) k symbolickému pojetí postavy se odehrál na přelomu 50. a 60. let. Kompaktní sochařská forma se proměnila v drátěné linie nebo svařované plochy (Letec). Janoušek začal využívat protikladu organických a konstruktivních forem, poté dospěl k představě pohybující se plastiky. Do pevného tvaru zapojil kyvadlo, které se ve 2. pol. 60. a 70. let stalo jeho hlavním výtvarným principem. Některá uváděl do pohybu divák, jiná vítr. Jeho reflexe času, týkající se zejména ztracenosti člověka v soudobém světě, se promítla do Věčného chodce (1966), jedné z jeho nejzávažnějších prací 2. pol. 60. let. Kyvadla dala Janouškově tvorbě novou dimenzi, umožňující mu ztvárnit řadu námětů. Jeho zájem o moderní civilizaci, který se projevil i v rozsáhlých zakázkách pro EXPO v Osace (Hrozba války), pokračoval i v 1. pol. 70. let. Po 1970 objevuje Janoušek nový umělecký princip - variabilitu (jednotlivé segmenty plastiky připojené otočnými matkami si mohl divák nastavit do libovolné pozice), kterou snad vůbec poprvé uplatnil na reliéfu Mrak (1970) a během 70. a 80. let na lidské postavě. Dominantním námětem se stal umělcův vlastní osud, promítaný často do klasických literárních témat (Ikarus, Don Quijote). Vzrostla autobiografičnost jeho tvorby (Terč, 1984-85). V mnohých posledních plastikách dokonce oba dominantní principy své tvorby spojil (Žena s kyvadlem, 1986). Janoušek patřil k nejpronásledovanějším umělcům své doby. Výstavy připravené pro Galerii plastik v Hořicích v Podkrkonoší 1980, pro Malou galerii Stavoprojektu v Brně 1986, znova pro hořickou galerii a pro Podkrkonošské muzeum v Nové Pace 1987 byly zakázány. První posmrtná výstava jeho prací byla uspořádána v Praze 1987 (Ústřední kulturní dům železničářů), dosud největší se konala v Praze 1990 (Galerie hlavního města Prahy - dům U Kamenného zvonu), poslední v Nové Pace 1993 (Podkrkonošské muzeum) a v Hořicích 1993 (Galerie plastik). Společnou výstavu soch manželů Janouškových zahájila v létě 1994 svou činnost Galerie na Pecce, pojmenovaná podle hradu, v jehož prostorách se nachází; sochařovo letní bydliště je nedaleko odtamtud. Zemřel 8. 9. 1986 v Praze.Neveřejná poznámka Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA. Poslední změna 20171002004453.5 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (1) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) 
osoba
Počet záznamů: 1