Počet záznamů: 1
Gutfreund, Otto, 1889-1927
harmonizováno (jn19990002994) Id j0000178 Jméno Gutfreund, Otto, 1889-1927 Charakteristika Narozen 3.8.1889 ve Dvoře Králové, zemřel 2.6.1927 v Praze. Sochař. Národnost česká
Pohlaví Mužské Narození 03.08.1889 Dvůr Králové nad Labem (Česko) Úmrtí 02.06.1927 Praha (Česko) Studium 1903 - 1906 C.k. odborná škola keramická (Bechyně, Česko) Bechyně (Česko) 1906 - 1909 Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko) Praha (Česko)
učitel: Drahoňovský, Josef, 1877-19381909 - 1910 Académie de la Grande Chaumière (Paříž, Francie) Paříž (Francie)
učitel: Bourdelle, Emile-Antoine, 1861-1929Zaměstnání 1926 - 1927 Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko) Praha (Česko) Členství od 1911 Skupina výtvarných umělců od 1920 Spolek výtvarných umělců Mánes Profese sochaři Zdroj pro MA [01] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
Zdroj pro NA NKC Československý biografický slovník (poznámka biografická) Životopis Sochař Otto Gutfreund se narodil 3. 8. 1889 ve Dvoře Králové. Zaujat výstavou Bourdella v Praze r. 1905, odjel do Paříže, kde od roku 1909 studoval na Grande Chaumiere (do r. 1910) u E. A. Bourdella. V Paříži se poznal s Rodinem a zajímal se o středověké sochařství. Po návratu do Prahy se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od náznaků primitivismu (Cihláři, 1909, reliéf, NG Praha) přechází kolem roku 1910 na pozice expresionismu (Úzkost, 1911, NG) a vzápětí kubismu. Součástí tvorby je řada kreseb, které nejsou jen doplňkem sochařského díla, ale samostataným řešením problémů od expresionismu ke kubismu. Plastiky z období let 1911-12 mají většinou existenciální obsah již zdůrazněním námětu (Hamlet, Don Quijote, Job), většinou ztvárňují figuru v kuboexpresionistickém pojetí (Hlava Viki, 1913, NG). V letech těsně před a v průběhu 1. světové války Gutfreund rozvinul plně kubistické pojetí v sochařství (Ležící žena, 1912-13, NG; Cellista, 1912-13, NG), dostávaje se až k pomezí konstruktivismu (dřevěné plastiky z r. 1916) či mechanického figurativismu předjímající estetiku Bauhausu (kresby 1913-16). Spolu s E. Fillou byl prvním sochařem, který důsledně uplatnil kubistické principy prolínání objemu do prosotru v sochařství, a to i ve světovém kontextu, ovšem vždy s jakýmsi metafyzickým podtextem. Roku 1914 se při pobytu v Paříži setkal s Picassem, Grisem, Apoliinairem i Kahnweilerem. Po vyhlášení 1. světové války se přihlásil do cizinecké legie a zúčastnil se bojů, v letech 1915-18 byl internován. Po skončení války byl v Paříži do r. 1920, kdy se definitivně vrátil do Prahy. Stal se členem SVU Mánes a r. 1926 byl jmenován profesorem na UMPRUM v Praze. Po návratu do Čech se jeho tvorba orientovala na sociální civilismus v primitivisticky figurálně orientovaném pojetí. Vytvořil řadu terakot, jež polychromoval. Nevyhnul se ani monumentálním realizacím (pomník Babičky v Ratibořickém údolí, sousoší Rodina). Ke kubismu se opět vrátil až těsně před smrtí v purističtější podobě (Sedící, 1927, NG). Gutfreund přinesl nejen do českého, ale i světového sochařství novou problematiku, tj. kubismu, a to stále viděnou prizmatem symbolismu přelomu století a podbarvenou tíhou českého prostředí. I když je vývojový zlom po r. 1918 velký a návrat k variacím realismu neočekávaný, i v tomto pojetí vytvořil díla dobově zcela příznačná pro počáteční, trochu euforické a trochu sentimentální ovzduší počátků republiky. Puristické sochy těsně před smrtí naznačovaly možný vývoj k čisté plastice, vyvěrající z plastických zákonů kubismu. Velmi cenné jsou Gutfreundovy teoretické úvahy o sochařství, ukazující vazbu s tradicí, především středověkem a renesancí (Donatello). Otto Gutfreund zemřel 2. 6. 1927 v Praze. Neveřejná poznámka Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA. Poslední změna 20171002004448.0 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (2) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) 
osoba
Počet záznamů: 1