Počet záznamů: 1  

Filla, Emil, 1882-1953

  1. harmonizováno (jk01031203)
    Idj0000145
    JménoFilla, Emil, 1882-1953
    CharakteristikaNarozen 3. 4. 1882 v Chropyni u Kojetína, zemřel 6. 10. 1953 v Praze. Malíř, grafik, sochař, výtvarný kritik, redaktor, pedagog, literatura z oboru výtvarného umění.
    Národnost česká
    PohlavíMužské
    Narození 3. 4. 1882 (03.04.1882 - 03.04.1882)   Chropyně (Česko)
    Úmrtí 6. 10. 1953 (06.10.1953 - 06.10.1953)   Praha (Česko)
    Studium 1903-1906 (1903 - 1906)   Akademie výtvarných umění v Praze  Praha (Česko)
    učitel: Thiele, Franz, 1868-1945
    učitel: Bukovac, Vlaho, 1855-1922
    Zaměstnání 1945-1953 (1945 - 1953)   Vysoká škola uměleckoprůmyslová; Ateliér monumentální malby  Vysoká škola uměleckoprůmyslová; Ateliér monumentální malby   Praha (Česko)
    Členství 1907-1908 (1907 - 1908)   Osma (umělecká skupina)
    1909-1911 (1909 - 1911)   Spolek výtvarných umělců Mánes
    1911-1914 (1911 - 1914)   Skupina výtvarných umělců
    od 20. let 20. století (1920 - 1920)   Spolek výtvarných umělců Mánes
    Profese malíři
    grafici
    sochaři
    výtvarní kritici
    pedagogové
    Zdroj pro MA[01] Lahoda, Vojtěch - Filla, Emil. Emil Filla. Vyd. 1. Praha : Academia, 2007. 747 s.. ISBN 978-80-200-1538-9.
    [02] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
    Zdroj pro NAPNP-LA
    Nová encyklopedie českého výtvarného umění (biografická poznámka, doplnění profesí, změna-životní data, datum úmrtí)
    Lahoda, Vojtěch : Emil Filla (datum úmrtí)
    ŽivotopisEmil Filla se narodil 3. 4. 1882 v Chropyni na Hané. Po krátké epizodě v obchodní škole a následujícím zaměstnání v pojišťovně v Brně stal od roku 1903 studentem Akademie, na konci roku podnikl delší cestu do Německa, Nizozemí, Belgie, Francie a Itálie. Byl zaujat starými mistry, především Rembrandtem. Fillova malba přecházela od postimpresionistického hledání směrem k výraznější dominaci barvy. Roku 1907 se účastnil 1. výstavy expresionisticky orientované skupiny Osma. Namaloval programový obraz Čtenář Dostojevského (NG Praha), zčásti ještě pod vlivem Munchovy pražské výstavy z roku 1905. Přesto je obraz svébytným, malířským manifestem generační úzkosti a skepse. Na druhé výstavě Osmy 1908 vystavil mimo jiné obrazy z okolí Dubrovníku. Přestěhoval se do Prahy a roku 1909 namaloval expresivní Červené eso (NG). Na základě tohoto obrazu byl přijat do SVU Mánes. Roku 1911 redigoval několik čísel časopisu Volné směry a publikoval v nich mimo jiné Picassa, jehož díla viděl v Paříži. Po negativní reakci čtenářů i vedení spolku vystoupil s některými přáteli z Mánesa a založil v květnu Skupinu výtvarných umělců, orientovanou především na kubismus. Skutečně kubistické práce vytvářel až na přelomu let 1912-13, přičemž dosti libovolně kombinoval různé fáze kubismu, jak je sledoval v díle Picassa a Braqua. Roku 1913 vytvořil první kubistickou plastiku. V létě 1914 odjel s ženou z Paříže do Holandska, kde téměř rok žil v Rotterdamu. Maloval zde malá kubistická zátiší, v nichž vcítění do Picassova systému obohatil poznáním holandského zátiší 17. století. Roku 1915 se odstěhoval do Amsterdamu a stal se členem československého politického odboje v zahraničí, skupiny Maffie. Setkal se s Theo van Doesburgem a vystavoval mimo jiné na expozici skupiny De Sphinx v Leidenu (1916). Roku 1916 napsal studii Holandské zátiší, v níž sledoval zátiší 17. století očima kubisty. Kromě kontaktů se vznikajícím hnutím De Stijl založil roku 1917 časopis Michel im Stumpf pro německé dezertéry z fronty. Po skončení války se přestěhoval do Haagu, kde se stal tajemníkem československého zastupitelského úřadu. Do Prahy se vrátil počátkem 1920. V Holandsku namaloval Filla svoje nejpůsobivější kubistické obrazy. V průběhu 20. let rozvíjel kubistickou estetiku v rovině syntetického kubismu a stal se opět členem Mánesa. Roku 1925 vytvořil návrhy maleb na sklo pro československý pavilón na pařížské výstavě. Kolem r. 1928 se dostal k lyrickému kubismu, který předznamenal surrealistické prvky v jeho tvorbě. Koncem 20. let namaloval řadu tzv. bílých zátiší s dominancí bílé barvy, v nichž spojil lyričnost barevného vyznění s eruptivním podáním. Roku 1930 publikoval své úvahy o výtvarném umění (mimo jiné o Grecovi, Daumierovi a dalších) pod názvem Otázky a úvahy (výbor z Fillových studií vyšel 1936 v němčině pod názvem Kunst und Wirklichkeit. Erwagungen eines Malers s předmluvou E. Utitze). Počátkem 30. let sílil vliv surrealismu na jeho figurální tvorbu a především plastiku. Účastnil se velké mezinárodní výstavy Poesie 1932 v Praze, která ohlašovala nástup surrealismu v Čechách. Jakýsi zlom v jeho tvorbě nastal kolem roku 1935, kdy se obrátil - nejen pod vlivem Picassa, ale také studia skytského umění a renesančních bronzů, o nichž napsal odborné studie - k tématům zvířecích i lidských bojů a zápasů. Vyjadřovaly stále sílící ohrožení Evropy nacistickým hegemonismem. Maloval je figurativním, expresivně eruptivním způsobem (Tropická noc, 1938, NG Praha). Od roku 1939 začínal malovat cyklus obrazů na motivy balad českého básníka 19. století K. J. Erbena, obecná podobenství dobra a zla, v nichž vyjádřil ohrožení lidských hodnot. Emil Filla byl 1. září 1939 Němci zatčen. Válku strávil v koncentračním táboře Buchenwald. Do vlasti se vrátil s podlomeným zdravím v květnu 1945. Hned 1. výstava SVU Mánes po válce byla věnována Fillovi s úvodem katalogu V. Kramáře. Byl jmenován profesorem na VŠUP v Praze jako vedoucí ateliéru pro monumentální malbu. Od června 1946 maloval obrazy s žánrovými náměty, v nichž vzpomínal na Holandsko ve stylu kubistického expresionismu. Vláda mu propůjčila jedno křídlo v zámku Peruc v severních Čechách. V zámeckých místnostech umístil část sbírky čínského umění, renesančních bronzů černošských plastik i lidového umění, které náruživě sbíral a zakoupil ještě před válkou. Maloval téměř výhradně tuší na papír velké obrazy na motivy českých a slovenských lidových písní štětcovou technikou, snažící se spojit tradici evropské senzuální malby a čínské štětcové techniky. Počátkem 50. let začal barevnými tušemi malovat horizontální úzké pásy z Českého Středohoří, připomínající čínskou krajinu. Stýká se s fotografem J. Sudkem, který na Peruci fotografoval. Posmrtně vyšla kniha úvah a esejů o výtvarném umění, psaných většinou po 2. světové válce, především o Janu vam Goyenovi a čínské krajinomalbě, nazvaná Jan van Goyen. Úvahy o krajinářství (Praha 1957). Filla měl ohromný význam pro české moderní umění z několika důvodů: přinesl do Prahy kubismus v tom nejkvalitnějším vydání, inicioval založení jak fauvisticko-expresionistické Osmy (1907), tak kubistické Skupiny výtvarných umělců (1911), získal důležité kontakty jak v předválečné Paříži (prostřednictvím Kramáře se dostal k D. H. Kahnweilerovi), tak v Berlíně (H. Walden, A. Flechtheim), ale i v Holandsku (T. van Doesburg). Ve 20. a 30. letech se výrazně angažoval ve spolku Mánes, kde někdy příliš dogmaticky prosazoval principy kubismu. Psal výtvarné kritiky a úvahy. Zemřel 6. 10. 1953 v Praze (notářský dokument má datum 6. 10., parte z VŠUP 7. 10., parte S.V.U. Mánes 6. 10.).
    Neveřejná poznámkaZemřel 6. 10. 1953 v Praze (notářský dokument má datum 6. 10., parte z VŠUP 7. 10., parte S.V.U. Mánes 6. 10.).
    Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA.
    Poslední změna20171002004234.2
    URL Wikipedie CZ
    Wikipedie
    Národní autority
    Katalog NK ČR
    abART
    Registr sbírek výtvarného umění
    Odkazy (19) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů)
    (1) - ***nezarazeno***
    Zobrazit informace o knize na stránce www.obalkyknih.cz

    osoba

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.