Počet záznamů: 1
Famíra, Emanuel, 1900-1970
harmonizováno (jk01030740) Id j0000137 Jméno Famíra, Emanuel, 1900-1970 Charakteristika Narozen 15. 11. 1900 v Hlinsku, zemřel 6. 1. 1970 v Praze. Malíř a sochař, také tanečník. Národnost česká [01]
Pohlaví Mužské Narození 15. 11. 1900 (15.11.1900 - 15.11.1900) Hlinsko (Chrudim, Česko) Úmrtí 6. 1. 1970 (06.01.1970 - 06.01.1970) Praha (Česko) Zaměstnání 1922 - 1933 (1922 - 1933) Národní divadlo v Praze. Balet; člen baletního souboru Praha (Česko) od 1958 (1958) Střední odborná škola výtvarná (Praha, Česko); ředitel Praha (Česko) 1945 - 1958 (1945 - 1958) Národní divadlo v Praze. Balet; šéf baletu Praha (Česko) Profese malíři sochaři tanečníci Obor výtvarné umění tanec Zdroj pro MA [01] Malý, Zbyšek - Malá, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 1998-. ^^^sv.. ISBN 80-86171-00-0.
[02] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
Zdroj pro NA PNP-LA www(Wikipedie, otevřená encyklopedie), cit. 29. 4. 2019 (biografické údaje) Malý, Zbyšek - Malá, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950- (autoritní forma, data narození a úmrtí, biografické údaje) Odkaz na www https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Famíra Životopis Malíř, sochař a člen baletního souboru ND Praha Emanuel Famíra se narodil 15. 11. 1900 v Hlinsku. V dílně svého otce v Praze - Libni se vyučil nožířskému řemeslu a v mládí vystřídal řadu zaměstnání. Byl projektantem Památníku národního písemnictví na Strahově. V r. 1922 byl přijat do baletního sboru Národního divadla, kde setrval do 1933. Po skončení 2. světové války byl jmenován šéfem baletu ND, poté ředitelem Výtvarné školy v Praze. Aktivně se účastnil oficiálního výtvarného života v 50. a 60. letech (dvouleté přehlídky 1951, 53, 55 aj.). Od r. 1958 byl ředitelem Střední odborné školy výtvarné v Praze. Byl nositelem Řádu práce (1958) a zasloužilým umělcem (1960). V období politického uvolňování na konci 60. let spoluorganizoval schůze protireformních komunistů v Libeňské Čechii a podporoval vstup sovětských vojsk. V poválečné době byl Emanuel Famíra také exponovanou politickou osobností, do značné míry se podílející na chodu zpolitizovaného kulturního aparátu a v této souvislosti byl socialistickou teorií dáván za příklad energické syntézy barevně-malířského hledání (avantgardy) s převažujícím vědomím role, jakou hraje umění v ideologické přestavbě světa. Již od prvních prací se neškolený malíř tématy svých obrazů hlásil k okruhu proletářského umění, v němž pro něj na prvním místě v hierarchii hodnot stála víra ve spásnou změnu společenského uspořádání. V prvních letech konstruoval v naivistické formy výjevy z denního života, zřejmě ovlivněn okruhem malířů Nové skupiny (B. Pískač ad.). Od této doby zůstal při poimpresionisticko-realistické manýře, která nijak nereaguje na vývoj předválečné avantgardy. Tento osobní rukopis kulminoval v 50. letech, kdy Famíra ve své početné produkci tematicky zasahoval do 3. okruhu "sociálně-realistického" umění. V sochařských pracích se zaměřoval na obraz soudobého hrdiny a na portréty. V malbě preferoval pohledy na průmyslové podniky stojící na pomezí krajiny a města, často zachycené v plné práci. Dalším obsahem byla čistá krajinomalba, která vzdávala hold Přírodě složené z hmoty, jež je poslední a nejjistější instancí historického materialismu. Zemřel 6. 1. 1970 v Praze. Popis opravy 370ab, 375, 374, 372 - nově, zdroj - další výskyt Poslední změna 20190529180155.4 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného umění
osoba
Počet záznamů: 1