Počet záznamů: 1
Čapek, Josef, 1887-1945
harmonizováno (jk01021020) Id j0000082 Jméno Čapek, Josef, 1887-1945 Jiné jméno Chapekku, Yosefu, 1887-1945 (japonština)
Qiapeike, Yuesefu, 1887-1945 (čínština)
Viz též bratr: Čapek, Karel, 1890-1938
Charakteristika Narozen 23. 3. 1887 v Hronově n. Metují, zemřel 13. 4. 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Malíř a grafik, prozaik a dramatik, autor děl pro děti, básník, žurnalista, výtvarný kritik a teoretik, redaktor. Národnost česká
Pohlaví Mužské Narození 23. 3. 1877 (23.03.1887 - 23.03.1887) Hronov (Česko) Úmrtí 13. 4. 1945 (04.04.1945 - 25.04.1945) [03] Bergen-Belsen (Německo) Studium 1904-1910 (1904 - 1910) Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko) Praha (Česko)
učitel: Dítě, Emanuel, 1862-1944
učitel: Mašek, Karel Vítězslav, 1865-19271910-1911 (1910 - 1911) [02] Académie de la Grande Chaumière (Paříž, Francie) Paříž (Francie) Členství 1911-1912 (1911 - 1912) Skupina výtvarných umělců 1912-1914 (1912 - 1914) Spolek výtvarných umělců Mánes 1918-1924 (1918 - 1924) [02] Tvrdošíjní (umělecká skupina) 1929-1939 (1929 - 1939) Umělecká beseda (spolek). Výtvarný odbor Profese malíři grafici spisovatelé výtvarní kritici novináři scénografové Obor malířství grafika literatura žurnalistika Zdroj pro MA [01] Potůčková, A., Pečinková, P.: Josef Čapek. Země a lidé. Roudnice nad Labem : Galerie moderního umění v Roudnici n/L, 2009. 39 str.
[02] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
[03] Toman, Prokop; Toman H., Prokop: Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců. 1. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955.
Zdroj pro NA PNP-LA Qiapeike, Kalei'er : Yi ge yuan ding de yi nian = A year in the garden. (Yuesefu Qiapeike hui), 2012 (odkaz viz) www(Wikipedie, otevřená encyklopedie), cit. 14. 3. 2016 (biografické údaje) Odkaz na www https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C4%8Capek Životopis Josef Čapek se narodil 23. 3.1887 v Hronově n. Metují. V letech 1904 – 1910 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1904 -7 navštěvoval všeobecnou školu prof. E. Dítěte, 1907 – 10 speciální školu pro dekorativní kresbu a malbu prof. K. V. Maška). Na několik měsíců odjel do Paříže, navštěvoval ateliér Colarossi (Académie de la Grande Chaumiére), seznámil se s principy fauvismu a kubismu, studoval etnické umění. Pařížský pobyt (1911) zakončil čtyřtýdenní cestou do Marseille a do Španělska. V letech 1911 - 1912 člen Skupiny výtvarných umělců v Praze, 1912 - 1914 S.V.U. Mánes, 1917 - 1924 člen skupiny Tvrdošíjní, 1929 - 1939 se účastnil aktivity ve VO UB Praze. V letech 1911 - 1912 redaktor Uměleckého měsíčníku, 1912 - 1914 Volných směrů, 1918 - 1921 Národních listů, 1921 - 1939 Lidových novin. Východisko Čapkova výtvarného vývoje, po secesních juveniliích, se formovalo před 1. světovou válkou v pražském prostředí zasaženém podněty fauvismu, expresionismu a zejména kubismu. Už v obrazech Piják (1913 MG Brno), Novostavba (1913 NG), Kolovrátkář (1913, ČMVU Praha) klíčila jeho osobní modifikace kubismu s prolínajícím se zdůrazněním analytické, symetrické, expresivní, konstruktivní či klasicistní složky, a s příznačně ranou citlivostí k akcentu sociálnímu. Ten pak poznamenal výraznou část jeho tvorby kolem pol. 20. let (tzv. období periférie s baladickými obrazy Chlapů, např. Zlé svědomí, 1926, MG Brno) s expresivními i konstruktivními rysy. Další období jen krátce zjasněného životního pocitu (1928 - 1933) navázalo krajinnými a dětskými motivy, rozpracováním znakových, významově čitelných zkratek (zasněžená ves, 1928, NG, Děti s fialkami, 1930, MU Olomouc). V následujících letech tvůrčí šíře rozvíjel Čapek kontinuálně základnu předchozího vývoje ve dvou hlavních směrech: maloval jednak plátna zdůrazněné expresivnosti, obsahové závažnosti a velkorysého pojetí (krajiny a venkovské monumentalizované žánry - Těžko, 1937, ZČG, série Květinářek, Nocí, Rybářů), jednak početně ubývající obrazy dekorativní hravosti, radostně či žertovně působivé (zejména dětské krajinné a figurální motivy, zvláště pak soubor barevných pastelů). Torzo obrazových cyklů (1938 - 39) Oheň a Touha (převážná část v NG), jež měl dovršit už neuskutečněný cyklus na námět Vítězství, v naději na vzkříšení ideálů humanity a na osvobození vlasti, je závěrem malířského díla. Nezvyklá šíře Čapkovy tvořivosti je z nejnápadnějších rysů i specifickou kvalitou jeho uměleckého typu. Jádrem tvorby mu byla malba, ale pečeť silné individuality vtiskl i jiným výtvarným oblastem. Velké napětí jeho syntetizující vůle se vybíjelo v příznačném vytváření variant až cyklů, přesahujícím z výtvarné práce do literární a myslitelské. Osudovým zpečetěním mocného humanistického patosu mučednickou smrtí přerostl Čapkův význam v harmonizující poselství, v prorocky varovné memento atomového věku, kdy je lidstvo schopno zničit sebe sama. V roce 1939 (1. 9.) byl zatčen a internován v koncentračním táboře Dachau, odtud byl převezen do Buchenwaldu. V roce 1942 byl odeslán do Sachsenhausenu. Vytvořil drobné kresby a překlady poezie. V únoru 1945 byl deportován do Bergen-Belsenu, kde pravděpodobně mezi 4. a 25. 4. 1945 zemřel při tyfové epidemii (podle Kateřiny Dostálové, vnučky J.Č. není přesné datum úmrtí známé, zemřel v dubnu 1945, Toman (dodatky 1955) uvádí datum 13. 4. 1945). (medailon autora - Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek) Poznámka Úřední datum úmrtí bylo v roce 1948 stanoveno na 30. 4. 1947. Poslední změna 20171002004218.2 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (1) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) (1) - ***nezarazeno*** 
osoba
Počet záznamů: 1