Počet záznamů: 1
Boštík, Václav, 1913-2005
harmonizováno (jn19990209067) Id j0000053 Jméno Boštík, Václav, 1913-2005 Charakteristika Narozen 6. 11. 1913 v Horním Újezdě u Litomyšle, zemřel 7. 5. 2005 v Praze. Akademický malíř, grafik a ilustrátor. Národnost česká
Pohlaví Mužské Narození 6. 11. 1913 (06.11.1913 - 06.11.1913) Horní Újezd (Svitavy, Česko) Úmrtí 7. 5. 2005 (07.05.2005 - 07.05.2005) Praha (Česko) Studium 1937-1939 (1937 - 1939) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko)
učitel: Nowak, Willi, 1886-1977Členství od 1942 (1942) Umělecká beseda (spolek) 1964-1970 (1964 - 1970) UB 12 (umělecká skupina) od 1988 (1988) Nová skupina (umělecká skupina) Profese malíři grafici ilustrátoři Obor malířství ilustrace grafika Zdroj pro MA [01] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
Zdroj pro NA NKC MF Dnes 10. 5. 2005 www(Wikipedie, otevřená encyklopedie), cit. 24. 7. 2018 (data, biografické údaje) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1997, Ostrava 1998 (biografické údaje) Odkaz na www http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Bo%C5%A1t%C3%ADk Životopis Malíř a grafik Václav Boštík se narodil 6. 11. 1913 v Horním Újezdě u Litomyšle a zemřel 7. 5. 2005 v Praze. Studoval v letech 1937-1939 u prof. Williho Nowaka na Akademii výtvarných umění v Praze. V r. 1942 vstoupil do Umělecké besedy, v roce 1964 s Václavem Bartovským inicioval založení skupiny UB 12, která výrazně poznamenala vývoj československého umění v 60. letech.
Prvé, corotovsky laděné odhmotněné obrazy vycházejí z prostředí Horního Újezdce (Ve mlýnici, Mlýn, oba 1936). I když šlo o realistické obrazy, některé po výtvarné i námětové stránce předznamenávaly autorovo vrcholné období. Zvětšující se expresivnost rukopisu (Jitřní světlo, Melancholie, oba 1937, Apokalyptičtí jezdci, Jezdec na bezhlavém koni, oba 1938) po příchodu do Prahy nepotlačila autorův zájem o konstruktivní pól obrazové skladby. Obraz Jitřní světlo podnítil vznik Architektury (1938), stojící již na pomezí abstrakce. V r. 1941 namaloval Boštík skupinu pěti "archaických" obrazů (Kvádr, Krychle, Objemy, Torzo a P. Maria s Ježíškem), ve kterých elementární geometrické objemy chápal jako živoucí, organické tvary. Svým "archaickým" stylem se odlišoval jak od historismy prostoupené válečné tvorby mnoha evropských malířů, tak od civilismu Skupiny 42. Na archaismu velmi úzce spolupracoval se sochařem Janem Křížkem. Přivedl jej k silnému zájmu o křesťanské, zejména románské a raně gotické umění, jež se projevily i v důležitých, avšak nerealizovaných návrzích na okna pro sv. Víta (Kázání Jana Křtitele, Křest v Jordáně, oba 1940). Obraz Členění (1941), který byl z Boštíkových obrazů počátku 40. let nejdůležitější, jej přivedl k redukci trojrozměrného objemu na jednotlivé plány. V redukci Boštík pokračoval na inkoustových kresbách z r. 1942, námětově vycházejících z krajin, avšak předjímajících lyrickou abstrakci. Na kresbách a grafikách vznikajících v letech 1945 - 1946 formuluje Boštík novou symbolickou řeč, jejímž prostřednictvím vyslovuje starozákonní a apokalyptické výjevy. Po několikaleté odmlce se opět v roce 1947 vrací k malbě. Obraz sedící ženské postavy a zejména Černé hlavy (1947) prozrazuje stupňující se zájem o fragmentarizaci figury, který lze sledovat především i na obrazech lebek z let 1953 - 57, vyjadřujících typický Boštíkův postup od expresivního objemu ke znaku. Kolem roku 1957 sílí jeho zaujetí abstrakcí, již se ve své předcházející tvorbě několikráte dotkl (např. kresby z kruhů z roku 1945), avšak nikdy ji výslovně nepřijal. Obrazy jako Mlhovina (1957) a Prostor, hmota a světlo (1958) již formují Boštíkův názor 60. let, kdy se radikálně zbaví figurální znakovosti z 50. let a zaměří se na čistě malířský, elementární výraz. Přechodným obrazem je Černá a bílá (1962) a vůbec prvou prací, v níž se tematizuje jeho zájem o "pole" jsou Shluky (1964) a Pole (1964). Představa plochy plátna jako silového pole, znamenající vyvrcholení Boštíkova malířského úsilí, byla polarizována zejména dvěma přístupy: na jedné straně stály lineární obrazy, využívající symetrického členění plochy (např. Uzlové body, 1967, Struktura čtverce, 1967), na druhém tvarující se shluky rýsujících se šedých bohatě promodelovaných polí. Obě výrazové polohy, založené na jedinečné reflexi přírodních a vesmírných souvislostí předznamenávaly Boštíkovu práci i do 70. a 80. let. Během 70. let začal Boštík pracovat s výraznějšími barevnými kontrasty (vrásnící se pole) a mnohokráte se vracel k jednomu ze svých nejdůležitějších obrazů - Prostoru kruhu (1967). V r. 1978 dokončuje Velké rýhování, jeden z autorových vrcholných obrazů. Na přelomu 80. a 90. let se stupňuje symboličnost umělcova výtvarného výrazu (Nebeský Jeruzalém, 1989). Během 80. let provádí řadu pastelů, v nichž vrcholí jeho zájem o světlo a zároveň se na nich objevují formální a symbolické konotace, které nejsou přítomné na obrazech (např. námět zrcadlení či protipostavení ovoidu).Popis opravy Biografická poznámka - nově Záhlaví - datum úmrtí, zdroj - další výskyt Biografická poznámka - doplnění místa a přesného data úmrtí, zdroj - další výskyt 370ab, 372, 374, 375 - nově Poslední změna 20190405124642.8 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného uměníOdkazy (1) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů) 
osoba
Počet záznamů: 1