Počet záznamů: 1
Blabolilová, Marie, 1948-
harmonizováno (jn20000400183) Id j0000043 Jméno Blabolilová, Marie, 1948- Charakteristika Narozena 4. 3. 1948 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka a restaurátorka. Národnost česká
Pohlaví Ženské Narození 4. 3. 1948 (04.03.1948 - 04.03.1948) Praha (Česko) Studium 1963-1967 (1963 - 1967) Střední odborná škola výtvarná (Praha, Česko) Praha (Česko) 1967-1973 (1967 - 1973) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko)
učitel: Čepelák, Ladislav, 1924-2000
učitel: Jiroudek, František, 1914-1991
učitel: John, Jiří, 1923-1972Členství Výtvarná společnost Kruh Sdružení českých umělců grafiků Hollar Profese malířky grafičky ilustrátorky Zdroj pro MA [01] Malý, Zbyšek - Malá, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 1998-. ^^^sv.. ISBN 80-86171-00-0.
[02] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek.
Zdroj pro NA NKC Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1997 (A-Č) (biografická poznámka (oprava data narození, doplnění profese)) Životopis Grafička, malířka a ilustrátorka Marie Blabolilová se narodila 4. 3. 1948 v Praze. Studovala v letech 1963 - 1967 na Střední odborné škole výtvarné v Praze a v letech 1967 - 1973 na Akademii výtvarných umění v Praze u Ladislava Čepeláka, Františka Jiroudka a Jiřího Johna. Od r. 1982 restaurovala nástropní a nástěnné malby (Kolovratský palác, Lichtenštejnský palác a další). Senzibilita, spojená s věcností projevu, zařadila Blabolilovou už v 70. letech mezi přední osobnosti mladé generace. Subtilními prostředky dokázala vytvořit ve svém díle hluboce prožité svědectví o našem světě. Náměty čerpá od počátku ve svém nejbližším okolí, cyklicky se vrací k zobrazování skromné civilizované přírody, všedních městských pohledů a nejnověji k interiéru a zátiší. V její poetické grafice se prosazovala od samého počátku její odlišná osobnost. Na rozdíl od Johnova chápání přírody v jejím spojení s univerzem tíhne Blabolilová v 70. letech k zobrazení přírody důvěrné, konkrétní (Stromy v mlze, 1974; Obilí, 1975; Jarní bouřka, 1977; Kopce II, 1980). Objevují se však už i první grafiky "městského" žánru, na nějž se Blabolilová soustředila především v 80. letech (Zeď, 1975; Silnice, 1976; Nároží, 1984). K těmto základním dvěma liniím grafické tvroby přistoupila nejnověji další témata - interiéry (1989 - 1990), pavučiny (1990 - 91), vázy a řecké sloupy (1992). Od r. 1984 zároveň vzniká technikou vaječné tempery řada obrazů, cyklicky se opět vážících k intimnímu světu autorky, a přesto nám sdělujících hlubokou záhadnost naší společné každodennosti, zapomenuté zdroje naší citlivosti (Velké štokrle, 1986; Kuchyňské zátiší, 1987; Proutěné křeslo, 1990; Křoví, 1991). Starší z těchto neformálních obrazů, malovaných na agresivních dekorativních vzorech starého linolea, charakterizuje ostrá barevnost a frontalita spojená s obrácenou perspektivou. Později lino nahrazuje malířským válečkem zpracované pozadí, barevnost se více koncentruje a ztlumuje, sílí plošnost a znakovost zobrazených předmětů, v interiérových zátiších Blabolilová experimentuje s kolážovými reprodukcemi. Poslední změna 20150609142642.7 URL Wikipedie CZ
Wikipedie
Národní autority
Katalog NK ČR
abART
Registr sbírek výtvarného umění
osoba
Počet záznamů: 1