Počet záznamů: 1  

Bílek, František, 1872-1941

  1. harmonizováno (jk01012048)
    Idj0000040
    JménoBílek, František, 1872-1941
    CharakteristikaNarozen 6. 11. 1872 v Chýnově u Tábora, zemřel 13. 10. 1941 tamtéž. Sochař, grafik, ilustrátor, architekt, uměleckoprůmyslový výtvarník, náboženský myslitel, autor duchovní literatury.
    Národnost česká
    PohlavíMužské
    Narození 6. 11. 1872 (06.11.1872 - 06.11.1872)   Chýnov (Česko)
    Úmrtí 13. 10. 1941 (13.10.1941 - 13.10.1941)   Chýnov (Česko)
    Studium 1887-1890 (1887 - 1890)   Akademie výtvarných umění v Praze  Praha (Česko)
    učitel: Pirner, Maxmilián, 1854-1924
    1891-1892 (1891 - 1892)   Académie Colarossi  Paříž (Francie)
    Klíč.slova duchovní literatura
    Profese grafici
    mystici
    ilustrátoři
    sochaři
    výtvarní umělci
    architekti
    myslitelé
    Obor výtvarné umění
    architektura
    Zdroj pro MA[01] Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců I., A - K. Třetí vydání. Praha : Rudolf Ryšavý v Praze, 1947.
    Zdroj pro NAPNP-LA
    www(Informační systém abART), cit. 25. 10. 2011 (autoritní forma, biografické údaje)
    www(Wikipedie, Otevřená encyklopedie), cit. 31. 10. 2016 (biografické údaje)
    Odkaz na wwwhttps://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_B%C3%ADlek_(socha%C5%99_1872%E2%80%931941)
    ŽivotopisFrantišek Bílek byl sochař, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, architekt, náboženský myslitel, mystik, spisovatel. Narodil se 6. 11. 1872 v Chýnově u Tábora, zemřel 13. 10. 1941 tamtéž. Vystavoval od 1895, samostatně od 1901. S vlastní sochařskou tvorbou započal František Bílek za svého pařížského pobytu (studium za Lanovo stipendium na akademii Collarosi u prof. Injalberta). V ní nastoupil cestu, která se rozcházela se současným českým sochařstvím představovaným tvorbou J. V. Myslbeka. Jeho raná díla - Golgota, hora lebek a Orba je naší viny trest - byla odmítnuta. Po absolvování vojenské služby r. 1894 se vrací do Chýnova, kde si zřídil ateliér a vystavěl dům. Zde působil až do roku 1901. Rané období Františka Bílka bylo ovlivněno hlubokým osobním a uměleckým vztahem k básníku J. Zeyerovi (od r. 1896). Z něho se zrodil velký Krucifix. Niterný vztah sochaře k básnickému dílu a přátelství s O. Březinou (od 1899) vedlo ke vzniku řady děl, jako např. Slepců, Úžasu a dalších. V roce 1902 František Bílek přesídlil do Prahy. V letech 1910 až 1911 si vyprojektoval a vystavěl na Hradčanech vilu, pro kterou navrhl i vnitřní vybavení. Současně navrhl i vilu sousední. Výstava Bílkova díla v roce 1908 v Praze se stala mimořádnou událostí uměleckého života doby. Vytvořil řadu náhrobků, které se nachází na pražských hřbitovech na Olšanech a na Vyšehradě, ale i na mnoha místech na venkově. Vytvářel i repliky svých děl. Nejvlastnějším materiálem sochařské tvorby Františka Bílka se stalo dřevo. Významnou součást jeho díla tvoří grafika, především dřevoryty a dřevořezy. Jeho dílo patří k největším přínosům našemu sochařství.
    Poslední změna20171002004205.5
    URL Wikipedie CZ
    Wikipedie
    Národní autority
    Katalog NK ČR
    abART
    Registr sbírek výtvarného umění
    Zobrazit informace o knize na stránce www.obalkyknih.cz

    osoba

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.