Počet záznamů: 1

Beneš, Vincenc, 1883-1979

	harmonizováno (jk01011641)
Id	j0000034
Jméno	Beneš, Vincenc, 1883-1979
Charakteristika	Narozen 22. 1. 1883 ve Velkých Lišicích u Nového Bydžova, zemřel 27. 3. 1979 v Praze. Malíř, ilustrátor, pedagog, časopisecké články z oboru.
Národnost	česká
Pohlaví	Mužské
Narození	22. 8. 1883 (22.01.1883 - 22.01.1883) Lišice (Hradec Králové, Česko)
Úmrtí	27. 3. 1979 (27.03.1979 - 27.03.1979) Praha (Česko)
Studium	1902-1904 (1902 - 1904) Uměleckoprůmyslová škola (Praha, Česko) Praha (Česko) učitel: Dítě, Emanuel, 1862-1944
	1904-1908 (1904 - 1908) Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko) učitel: Bukovac, Vlaho, 1855-1922 učitel: Ottenfeld, Rudolf Otto von, 1856-1913

Zaměstnání	soukromá malířská škola: od 1913 (1913) Praha (Česko) kolega: Nejedlý, Otakar, 1883-1957 kolega: Beneš, Vincenc, 1883-1979

Členství	od 1908 (1908) Osma (umělecká skupina)
	vystoupil: 1909-1911 (1909 - 1911) [03] 1917-1949 (1917 - 1949) [03] Spolek výtvarných umělců Mánes [03]
	1911-1914 (1911 - 1914) Skupina výtvarných umělců
	od 1933 (1933) Česká akademie věd a umění

Profese	malíři
	ilustrátoři
	výtvarní pedagogové
Obor	výtvarné umění
Zdroj pro MA	[01] Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1995. [02] Oblastní galerie Vysočiny, dokumentace sbírek. [03] Řádní členové S.V.U. Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů. Dostupné z WWW: http://www.svumanes.cz/radni-clenove-spolku-vytvarnych-umelcu-manes. [cit. 25.08.2014], online
Zdroj pro NA	PNP-LA
	Nová encyklopedie českého výtvarného umění (charakteristika - profese malíř, pedagog)
Životopis	Vincenc Beneš se narodil 22. 1. 1883 ve Velkých Lišicích u Nového Bydžova. Studoval v letech 1902 až 1904 pražskou UMPRUM u profesora E. Dítě a pokračoval až do roku 1908 ve studiu na AVU u V. Bukovace a R. Ottenfelda. Na podzim roku 1907 podnikl studijní cestu do Drážďan, Berlína, Mnichova a Paříže a poznal díla H. Matisse, V. van Gogha, E. Vuillarda, H. Toulouse - Latreuca a dalších. Po návratu (březen 1908) zůstal do konce školního roku na AVU. Účastnil se 2. výstavy Osmy (1908). V letech 1908-09 sdílel společný ateliér s B. Kubištou, s nímž byl (do roku 1910) v těsném pracovním kontaktu a nejednou podlehl jeho uměleckým názorům. S O. Nejedlým založil v r. 1913 v Praze soukromou malířskou školu. Na objednávku PNO maloval v roce 1919 s O. Nejedlým francouzská bojiště. Ve 20. a 30. letech podnikl řadu studijních cest do Itálie, Dalmácie, Paříže, maloval na Turnovsku, v okolí Liběchova a od poloviny 20.let každoročně zajížděl do Písku malovat jihočeskou krajinu. Od r. 1933 je členem ČAVU. Začátky Benešovy tvorby (1908 - 10) formovalo společné úsilí příslušníků Osmy soustředěné na hledání moderního výrazu. Inspirativním v tomto smyslu pro něj bylo umění van Gogha (Podobizna Lea Pavelce, 1908), Matisse (Podobizna dívky, 1908) a Cézanna (Krajina z Michle, 1908). Ve srovnání s vrstevníky z Osmy představoval typ senzuálně zaměřeného malíře, což také potvrdil pozdější vývoj jeho tvorby, započatý rokem 1915, kdy se rázně odklonil od kubistické etapy své předchozí práce, spojené s působením ve Skupině (1911 - 14). Mnoho obrazů z této doby také později zničil. Středem jeho zájmu byly krajiny a figurální kompozice, v letech 1910 a zejména 1911 poznamenané modifikací Cézannova pojetí vztahu tvaru a prostoru s expresivní tvarovou stylizací (nástupem roku 1911 nesla prvky prekubismu), dále zaujetí biblickými náměty a světelným dramatem El Grecova díla (Idyla, 1910, Zuzana v lázni, 1911). Malířské zpracování provázela jistá snadnost a výtvarná nekonfliktnost, odkazující intuitivně ke smyslové podstatě jeho tvorby. Koncem roku 1912 se prostřednictvím Picassova a Braqueova umění (ve Skupině byl jejich horlivým stoupencem) přiblížil analytické fázi kubismu (Tramvaj č. 4). Na jaře 1914 došlo v Benešově tvorbě k vývojovému zlomu. Na kubismus začal pohlížet se schematickým odsudkem jako na "výhradně racionální doktrínu" vzdálenou jeho senzitivnímu založení. Do popředí zájmu vstoupilo zachycování zážitků z přírody a života. Předstupněm tohoto zaměření a zároveň epilogem jeho kubismu je obraz Vojenský pohřeb z roku 1915, jímž velice střídmým a neefektivním způsobem vyslovil tragiku válečných let. Se zlomem názorové orientace souvisela i změna způsobu práce. Beneš začal malovat v plenéru. Vracel se k vlastním počátkům a dědictví malby A. Slavíčka, Bonnarda, Corota, pozdního Deraina a Matisse. Figurální obrazy z let 1922 - 24 vykazují ohlas dobového neoklasicismu (Podobizna O. Schulhofové, 1922), monumentální řešení obsahují i některé krajiny z těchto let (Klokočské skály, 1923). Stále více se uplatňovala barva, rovněž rukopis nabýval na volnosti, až se stal (po vzoru Bonnarda) nositelem impresivního propojení barvy a světla. Určujícím prvkem jeho tvorby se stával smyslový vztah k realitě (Loreta, 1942, Pražská křižovatka v zimě, 1948). Vincenc Beneš zemřel 27. 3. 1979 v Praze.
Popis opravy	370ab, 375, 374, 372 - nově
Poslední změna	20190418165155.5
URL	Wikipedie CZ Wikipedie Národní autority Katalog NK ČR abART Registr sbírek výtvarného umění
Odkazy	(4) - Soubor osobních jmen a jmen rodin (rodů)

osoba

Počet záznamů: 1