Počet záznamů: 1

Boehmová, Dagmar, 1925-2013

	harmonizováno (xx0079009)
Id	0001029
Jméno	Boehmová, Dagmar, 1925-2013
Jiné jméno	rodné jméno: Rychlá, Dagmar, 1925-2013
Charakteristika	Narozena 2. 9. 1925 v Mukačevu (Ukrajina), zemřela 3. 8. 2013. Akademická malířka.
Národnost	ruská (nepreferovaná)
Pohlaví	Ženské
Narození	2. 9. 1925 (02.09.1925 - 02.09.1925) Mukačevo (Ukrajina)
Úmrtí	3. 8. 2013 (03.08.2013 - 03.08.2013)
Studium	1945 - 1949 Akademie výtvarných umění v Praze Praha (Česko) učitel: Obrovský, Jakub, 1882-1949
	Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta Praha (Česko) učitel: Tröster, František, 1904-1968

Členství	Svaz českých výtvarných umělců
	Český fond výtvarných umělců

Profese	malířky
Zdroj pro MA	[01] Informační systém abART. Dostupné z WWW: http://abart-full.artarchiv.cz/.
Zdroj pro NA	Její: Salve - panichida za podkrušnohorské obce obětované uhelné těžbě
	www(Informační systém abART) (odkaz Viz)
	Teplický deník, 9. 8. 2013, č. 184, s. 3. (datum úmrtí)
Životopis	Poetická malířka Dagmar Boehmová (rozená Rychlá) se narodila 2. září 1925 v Mukačevu v Podkarpatské Rusi. Vyrůstala však v Praze, kde její matka brzy odhadla nesporný talent své dcery, který začala záhy a nekompromisně rozvíjet. První učitelkou jedenáctileté Dáši byla malířka chorvatského původu Ivanka Bukovacová-Javorská. Její soukromá škola byla tvrdá, ale prospěšná a budoucí malířka se úspěšně zúčastnila prvních školních výstav už na gymnáziu. V patnácti letech přešla do večerních kurzů v Sychrově škole v pražském Mánesu a další umělecké krůčky vedl malíř Stanislav Ježek a také František Janoušek i Jan Bauch. Dalo se předpokládat, že nic nemůže ohrozit její úspěšný start. Nepříjemný dopad protektorátních poměrů však prožila již v oktávě gymnázia. V pololetí, právě před latinskou písemkou, přišlo rozhodnutí, proti němuž nebylo odvolání. Škola definitivně skončila a studenti měli být daleko lépe využiti v totálním nasazení. Dagmar Rychlá tehdy nastoupila u firmy Askania ve Voskovicích, která vyráběla letecká čerpadla. Přitom se stále zdokonalovala v malířství, tentokrát u Jiřího Krejčího, jehož vedení si dodnes velmi váží. Úspěšně složila zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu, avšak i ta byla mezitím uzavřena. Po osvobození nastoupila letní trimestr na Akademii výtvarných umění v Praze. Studovala ve škole monumentálního malířství u profesora Jakuba Obrovského a dodnes si libuje, že tento pedagog nikdy neovlivňoval své žáky a nechal je svobodně růst. V závěru studií sice svobody rychle ubývalo, ale ve svém mládí měla ještě dost sil úspěšně oponovat a tak místo předepsaného "revolučního" námětu zdařile absolvovala obrazem Karla Sabiny v přítomnosti Karla Hynka Máchy. Její cesta se pak ještě začala točit okolo divadelních prken, a tak následujícího půl druhého roku prožila na DAMU ve škole jevištního výtvarnictví profesora Františka Tröstera. V DISKU realizovala několik jevištních výprav a není žádným tajemstvím, že své divadelní intermezzo spojila s životem po boku Antonína Boehma, příchodem do Teplic a uskutečněním dvou výprav v teplickém a mosteckém divadle. Pak už se ale vrátila k figurální malbě, pro kterou byla předurčena. K první veřejné práci se dostala v roce 1955 ve vstupním prostoru teplického nádraží, kde technikou pískovaného skla zdařile znázornila historii i současnost lázeňství. Nadějná 60. léta ukončil v srpnu 1968 další pád do tmy s doživotním zatracením manžela, označeného za jednoho z nositelů "kontrarevoluce". Na nepříznivá léta Dagmar Boehmová nerada vzpomíná. Vyškrtnout je však nelze právě tak jako konstatování, že se nemá za co stydět a že obstála lidsky i umělecky. Nelze přehlédnout, že už na potlačení demokratického povstání v Maďarsku reagovala svým "Mementem 1956". V době, kdy překonávala v nemocničním ošetření svůj "čas ochořelého srdce", vzchopila se a grafickým jinotajem ztvárnila Krylovy písně "Veličenstvo kat" a "Jeřabiny"; dnes se už může prozradit, že byly poprvé vystaveny roku 1987 v Bílině jako nepatrné zadostiučinění za všechna příkoří. Milovníci výtvarného umění si oblíbili její "baletku" v prostorách Krušnohorského divadla v Teplicích i všechna poetická zátiší, vytvářená technikou štětcových doteků. Nelze opomenout ani severočeskou krajinu od počátečního cyklu "Severočeský kraj" až po cyklus "Salve" se zážitky na přelomu 80. let. I když o sobě prohlašuje, že je zapřísáhlou figuralistkou, jako krajinářka obstála také snad proto, že se i ke krajině chová jako k portrétu, zabývá se její psychikou, hledá charakter a snaží se dopracovat až k její zlomené duši.
Neveřejná poznámka	Záznam neprošel revizí podle pravidel RDA.
Poslední změna	20171002153957.1
URL	Wikipedie CZ Wikipedie Národní autority Katalog NK ČR abART Registr sbírek výtvarného umění

osoba

Počet záznamů: 1